Jak poznám, že jsem závislý?

Měl bych se sebou něco začít dělat?


„Já nejsem žádnej notorik a závislej na alkoholu taky nejsem. Vydržím v pohodě třeba čtrnáct dní, tři tejdny nepít, alkohol vůbec nepořebuju. Maximálně si dám s přítelkyní sklenku vína po večeři a na další nemám ani pomyšlení. Občas mi to ale prostě ujede a to pak je opravdu průser. Jako třeba minulou středu….

Chodím hrát s kolegy z práce fotbal a pak jdem vždycky na jedno. Ten den jsem měl fakt žízeň, tak jsem si dal ty piva asi čtyři. Kolem jedenáctý hodiny se všichni zvedli a šli domů. Já překecal Honzu, aby si se mnou dal ještě panáka na dobrou noc. No, nakonec jsme dali ty panáky tři a hodně dobře jsme si popovídali. , Honza pak už byl prej úplně mrtvej, tak si zavolal taxíka. Já jsem měl po dlouhý době dobrou náladu a unavenej jsem nebyl vůbec. Rozhodl jsem se, že se ještě stavím cestou domů v jednom baru a dám si poslední šláftrunk.

A to asi byla ta chyba. Nějak jsem úplně ztratil záklopku a na podrobnosti si fakt vzpomínám jen mlhavě. Vím, že jsem byl potom ještě v nějakým non-stopu a ráno mě tam někdo nějak vyprovokoval. No, domů jsem se dostal až druhej den v poledne. Všechny peníze v tahu, měl jsem parádního monokla, ztratil jsem služební mobil a nebyl jsem ani schopnej zavolat do práce. A zrovna ten den jsem měl důležitou schůzku. Přítelkyně prej zase probrečela celou noc, hrozí mi rozchodem. Dostával jsem se z toho tři dny, bylo mi fakt tak hrozně, že jsem si musel vzít dovolenou. Tohle fakt nemám zapotřebí, ode dneška se chlastu raděj vůbec nedotknu….“

Vyprávění pana Petra je klasickým příkladem závislostního onemocnění, které se odborně nazývá excesivní nebo nárazová ebrieta a jehož podstatou je stresová porucha. Excesivní alkoholik není ze své podstaty slaboch nebo někdo, kdo si jednoduše není schopen odepřít požitek. Spouštěčem excesivní ebriety je kumulovaný vnitřní stres, který v dotyčném vyvolává postupné napětí, od kterého chce podvědomě alespoň na nějakou chvíli utéct a „vyresetovat“ svoji unavenou mysl. Se svým problémem si ale neumí poradit sám, protože odhalit příčiny, které vedou ke kumulaci vnitřního stresu, je někdy velmi obtížné. Pokud se však nevyřeší samotná podstata tohoto onemocnění, Petrovo předsevzetí nevydrží dlouho. Naopak, období mezi jednotlivými excesy se bude zkracovat.

Pokud s klienty začneme intenzivně pracovat na odhalení vnitřního stresoru a jeho zpracování, dostaví se zlepšení překvapivě rychle. Zajímavé je, že častým vnitřním stresorem jsou naše vlastní myšlenky a nároky, které na sebe klademe. Terapie konrolované konzumace alkoholu se soustřeďuje také na obnovení a posílení kontrolních mechanismů při styku s návykovou látkou. Ve vážných případech lze terapeutickou léčbu doplnit tzv. anticravingovými preparáty.

Alkoholik není jenom ten, kdo má rozšířené žilky v obličeji, třese se a v kapse má schovanou placatku vodky. O dalších typech závislostního onemocnění se dočtete zde.