Deník alkoholika – 9. část

Alkoholismus

Vyléčený alkoholik musí znovu budovat svůj partnerský vztah

8.9.1996

Návštěva matky – dovede mi dodat energii, je pro mne posilou. Škoda, že s manželkou začínáme ztrácet vzájemné porozumění. Pochopitelně je to moje chyba, ale je mi to líto. Dochází mezi námi k odcizování.

Rada psychologa – “Dejte si prosím čas a jí dejte i telefonický klid. Ona má pocit, že ji uháníte, zahlcujete svou léčbou a navíc sebekritické sebeobviňování jí nedělá dobře. Chtělo by vypnout telefon a omezit návštěvy”.

Přijmout bez výhrad režim léčebny společně s chutí abstinovat je bezpodmínečnou podmínkou, která může vést k úspěchu. Schválně podotýkám, může, protože váš problém je složitější, a proto neexistuje jednoduché řešení. Ale s tímto prvotním předpokladem máte šanci a ne malou. Z dnešního pohledu, i když s chutí abstinuji, mě mrzí, že jsem se někdy zbytečně bouřil, nebo protestoval.

Bylo to zbytečné a dnes na to nejsem pyšný. Chytřejší jsou většinou pacienti, kteří se v léčebně octnou podruhé a ví, do čeho jdou. To také byl jeden z důvodů sepsat moje pocity, aby pokud máte chuť abstinovat, jste se vyvarovali recidivy. Rozhodně bych dnes režim léčení přijímal vstřícněji, pokorněji a podroboval bych se s větší chutí léčebnému řádu. Celé léčení a režim z něho vyplývající je pouze a výhradně určen vám, nikomu jinému.

Další pomocí v řešení vašeho problému je postoj vašich blízkých. Výhrou v loterii je silná osobnost ve vaší rodině. Moje maminka, které jsem zcela jistě svým pitím hodně ublížil, mě skutečně velmi podržela svou vírou ve mně. Doslova do mne nalévala sílu překonat můj problém. Paradoxně mohu říct, že i očividné trápení mé ženy mi pomohlo taky. Uvědomil jsem si totiž, jak může jediný opilec ublížit. Kolik trápení lze kolem sebe rozesít.

A bylo to ponaučení pro mne, že se léčím pro sebe tím, že se stanu abstinentem. A že budu kolem sebe šířit spíš úlevu a radost, než neštěstí a žalost. Prosím, toto nejsou fráze, je to skutečné hnutí v mysli, které jsem tenkrát prožíval a prožívám dodnes.

Jak to vidí manželka alkoholika?

9.9.1996

Děkuji za rady, mám však obavu, že to ženě nevysvětlím. Jak ji znám bude mít dojem, že o ni nestojím a že ji nechci. Pokusím se však řídit vaší radou a manželce toto ve středu vysvětlit. Doufám, že to pochopí. Jinak dobrý pocit z tělesného cvičení a z fit – centra. Tvoří se zde skupina lidí, kteří začínají být aktivní. Doufám, že se tato skupina bude rozšiřovat.

Alkoholik musí být při léčbě „egoista“

Léčím se pro sebe. To znamená, že opravuji svou osobnost, svou nemoc, svou psychiku. Poctivým naplňováním této zásady, dosáhnete toho, že ti, na kterých vám záleží, budou šťastní. Pozor, opačně to nefunguje. Nemůžete se léčit pro druhé a tím dosáhnou léčení sebe samotného. Léčení pro sebe není nic sobeckého. Já jsem toto heslo pochopil v plném slova smyslu.

Říkám svým přátelům, že pěstuji fanatismus duše. Jsem abstinující alkoholik – fanatik. Jsou určité věci, které dělám bez zapojení pevné vůle a fanaticky: abstinuji s chutí, cvičím s chutí a každý večer končím sprchou s ledovou vodou už ne s takovou chutí jako činnosti předešlé, ale fanaticky.

Při léčení jsem zaktivizoval část pacientů, u kterých jsem vypozoroval, že mají přibližně stejný přístup k léčení jako já – tedy, že se chtějí léčit. A tato skupina cca 15 lidí pak prováděla většinu věcí dobrovolně a aktivně. Do nekonečna budu opakovat, pracujte na sobě, najděte si nějakou aktivitu, kterou si odnesete jako stálou náplň vašeho dalšího života. Tato skupina nejen chodila cvičit, plavat atd., ale i v rámci pracovní terapie vykonávala svou činnost velmi dobře.

Prostě jsme se nezašívali, neutíkali, ale udělali jsme vše, co se po nás chtělo. Je fakt, že nás alkoholiky při výpomoci na jiných odděleních s těžkými pacienty měli celkem rádi. Vždy jsme bez zbytečných řečí udělali i těžké práce. Pomáhali jsme i v rámci volného času na dětském oddělení. Ve zpětném pohledu mohu zase konstatovat, že jsme toho mohli udělat ještě víc.

Pokud nejste zrovna vůdčí typ, doporučuji se připojit k takové skupině, je to velká pomoc při vašem léčení. Nejhorší je se přiklonit k lidem, kteří léčbu zlehčují, znehodnocují a dělají vše proto, aby porušovali léčebný řád. Varuji vás před takovými lidmi, nepřejímejte jejich názory, straňte se jich. Takové lidi těžko přesvědčíte, že se chcete opravdu léčit, vysloužíte si akorát výsměch.

Relaps po pobytu v protialkoholní léčebně

10.9.1996

Dnešní pocity takřka žádné, byl jsem zavalen administrativními povinnostmi, takže jsem neměl čas na přemýšlení. Celkem dobrý pocit mám ze samořídící skupiny, kdy se mi podařilo domluvit se všemi. I přihlížející sestra na stáži byla spokojena s úrovní.

Každá komunita má své řídící centrum. Na dobu jednoho měsíce jsem se stal předsedou této komunity. Byla to práce navíc, protože i když jsem byl po tuto dobu osvobozen od pracovní terapie, musel jsem věnovat této práci i volný čas. Ale nikdy nedošlo k tomu, že bych vynechal své předchozí aktivity. Byla to činnost poučná, i když nebyla pro mne nová. V podstatě celý produktivní věk jsem řídil a řídím velké pracovní kolektivy. Mohu říci, že jsem tuto práci nedělal nerad.

Jde o to sladit činnost kolektivu, kde je spousta různých, někdy navzájem si odporujících zájmů. Brzy jsem poznal, že v této komunitě se naleznou lidé s celou škálou názorů na léčení od naprosto názorných až po zcela kladné. Poznal jsem také, že i člověk, který má zcela vyhraněný názor ohledně léčení, tj. že má zájem, nemá ještě vyhráno. Můj osobní přítel Rudolf, se kterým jsem byl názorově zcela spřízněn a který taktéž vše chápal a další pití přísně odsuzoval, pije dál.

A vidíte, v průběhu léčení bych dal za něj ruku do ohně. Po několika dnech po odchodu z léčebny začal znovu pít. Pak strávil celý půlrok na další léčbě a pije dál. Nedospěl k potřebnému stupni POZNÁNÍ a uplatnění pouze pevné vůle ho zradilo.

Proto říkám, chtít abstinovat je nezbytný, ale sám o sobě málo dostačující předpoklad. Chce to víc. A znovu opakuji, staňte se abstinentními fanatiky. Pěstujte fanatismus duše. Zaměstnejte se, buďte pokorní ale sebevědomí, nevyhledávejte pijácké spolky, omezte styk s bývalými pijícími kumpány, prožívejte každou i malou radost, kterou vám abstinence přináší, buďte pracovití. Prostě buďte reprezentanty abstinence. Tím znovu upevníte ztracenou prestiž své osoby a ostatní vás budou zase brát.

Pokud vám o toto vše nejde, pijte dál, ničte všechno kolem a zničte sebe, lidí je dost. Tvrdá slova, ale to co alkoholik vůbec nepotřebuje, je lítost a soucit s jeho pitím. Já jsem potřeboval ne povzbuzení a lítost, ale nakopnout. A to mě bylo dáno. Díky za to.