Psychologická pomoc – deník alkoholika 5.část

Alkoholismus

Pan Jiří K. trpěl chronickým alkoholismem. Přesto dokázal svojí závislost porazit a abstinuje již déle než dvacet let. Navíc patří k těm, kteří se za svůj problém nestydí, neskrývají ho a jsou ochotni se k němu hlásit. Je to dobře, protože zvládnout závislost je věc, na kterou by měl být každý hrdý. Hodnotu člověka totiž netvoří jeho chyby, slabosti a pády, nýbrž to, jak se dokáže se všemi životními těžkostmi vyrovnat.

Svůj boj začal popisovat zcela otevřeně, s pokorou a skromností. Jeho příběh je inspirací pro mnohé, kteří cítí, že jsou závislostí na alkoholu ohroženi. Přesto se nemohou odhodlat začít a možná už ani nevěří, že to jde. Jiřího text dodává naději, že změna je možná, i když se ocitněme na dně. Popisuje i mnoho obtížných situací a návodů, jak se s nimi vypořádat.

Děkujeme Jiřímu K., že se podělil o svůj příběh s mnoha dalšími lidmi – pro někoho to možná bude impuls k tomu, že o léčbě svého problému začne minimálně uvažovat. Text budeme publikovat po částech

Rodina alkoholika potřebuje často psychologickou pomoc také

25.8.1996

Návštěva manželky a maminky. Povzbudivé je, že mi všichni věří a chovají se ke mě zcela normálně.Mám strach o manželku, je opět v depresi. Nebylo by možné, paní doktorko, kdybyste s ní ve středu kolem 13,00, kdy přijede na chvíli pohovořila. Byl bych vám velmi vděčný.

Nejhorší na těchto problémech je to, že svou závislostí nezasáhnete pouze sebe, ale učiníte spoustu svých blízkých nešťastnými. Ve volných chvílích rozebíráte celou situaci a docházíte k tomu, že jste si udělali velké problémy v rodině, v zaměstnání. Je štěstím, když je v rodině silná osobnost (což byla moje maminka), která vás drží. I přesto vím, že si také protrpěla své.

Moje manželka těžce nesla to, co se stalo. Můj problém ji zasáhl tak těžce, že jsem z toho byl doslova nešťastný. Nejhorší byla bezmocnost, jak ji podpořit. Tady už sliby neplatí a jsou zbytečné a někdy až škodlivé. Dostávala se střídavě do těžkých depresí. Proto jsem požádal psycholožku o pomoc. Tento stav u vašeho blízkého (je to i můj případ) může přetrvávat i roky.

O to je horší zodpovědnost za to, co jste svým jednáním způsobili druhému. Je to kříž, který musíte dlouho nést. Na tento úděl není možné si stěžovat, protože vy jste viníkem. Znovu opakuji, zde jsou všechny sliby marné.

Alkoholismus a pocity viny

26.8.1996

Trápí mě starost o své blízké. Protože vím, že je to pouze moje vina je to pro mne horší.

Tyto stavy se musí překonat účelnou činností. Aktivně se zapojit do veškerého dění v léčebně. Toto není fráze, ale nutnost. Čím dřív pochopíte, o co jde, tím lépe pro vás. Je třeba vyjít z opozice vůči zdravotnickému personálu a pochopit, že i ten tzv. “zlý” ošetřovatel vám pomáhá, že nejste pro nikoho pouze “kus”. Tragédií je to, když se najde v komunitě člověk, který tuto spolupráci vydává za kolaboraci s personálem. I já jsem byl tak nařčen, ale dovedl jsem své jednání obhájit a to dost nekompromisně.

Komunita se přiklonila ke mně, což mi někteří spolupacienti nemohli odpustit. Ale přesto musím konstatovat, že i toto je dobrá škola pro další žití mimo léčebnu. Každá zvládnutá špatná situace vás posílí. Tím, že ji zvládnete, se stáváte silnějším k řešení své závislosti. A tím také můžete pomoci svým blízkým. V žádném případě není možné si hrát na suveréna. Škodí to především vám a hlavně těm, kteří vás mají rádi.

Osobně jsem vděčný paní psycholožce. za její upřímnost a její nekompromisní přístup ke mně. Vděčím hodně i sestřičce B., že se se mnou nepárala, když jsem se snažil o suverénní postoj. Přiznám, že jsem byl někdy velký frajer, který si zrovna koledoval o ostrá slova. Je štěstím pro mne, že mi byla poskytnuta.

27.8.1996

Těším na zítřejší návštěvu maminky a manželky. Jejich návštěvy mi pomáhají. Neustálé tělesné cvičení se zvyšováním dávek. Dnes za mnou byli spolupracovníci z firmy, donesli mi počítač, na kterém mohu v době osobního volna opět tvořit. Manželka mi donesla angličtinu, takže mám práce nad hlavu.

Každý den jsem se dále zabýval cvičením. A dával jsem si dost do těla. Nešetřil jsem se. Dělal jsem to jakoby za trest. Postupně to ve mně přecházelo ve velmi příjemný zážitek a pomohlo mě to překonat i problém v zaměstnání, kdy mě mí dva společníci dali najevo, že už dál se mnou nepočítají. To už byl velký problém, který jsem však mohl očekávat. Všechno se mi začalo hroutit před očima.

A zřejmě v tomto momentě jsem začal pomalu chápat první heslo z alkoholického desatera “Léčím se sám pro sebe”. Prostě najednou jsem si uvědomil, že tudy vede cesta k tomu, že všechny ostatní problémy lze řešit a hlavně že jsou řešitelné. To znamená, že řešení je ve mě, nikoliv v rukou jiných, či v nějakých návodech. To jsou všechno potřebné záležitosti, ale jsou to berličky.

Návštěva spolupracovníků nevyzněla dobře. Bylo mi dáno najevo, že se mnou nepočítají. V tomto momentě jsem byl uražen. Zpětně jejich postoj chápu, i když musím podotknout, že se to přinejmenším jednomu z mých společníků firmy velmi hodilo a vyhovovalo. Nicméně moje chyba, vykoledoval jsem si to svou vlastní pílí.

Posilující pro mne bylo, že jsem si udělal náplň každé volné chvíle. A nejdůležitější bylo, že se mi podařilo toto dodržovat. Na počítači jsem si udělal program vyhodnocující anketu mezi pacienty ohledně trvalé abstinence. Po vyhodnocení jsem byl velmi překvapen. Více než 50% pacientů chtělo abstinovat 5 let a pak opět, ale už kontrolovaně pít. Proto jsem se vždy ptal bývalých pacientů, jestli lze kontrolovaně pít. Budiž varovné memento pro všechny další tzv. “vynálezce a zlepšovatele” – není to možné a není znám takový případ. A hlavně nezkoušejte tuto cestu. Tragédie je to, když se někdo vydá po cestě, která už je vyzkoušena a pozitivně je to slepá ulička.

Tragédie není upadnout, ale zůstat ležet, pamatujte. Ten kdo vědomě opakuje prokázanou chybu, je buďto nepoučitelný nebo spíše blb.

Léčba alkoholismu musí být dobrovolná

28.8.1996

Návštěva matky a manželky. Matka je statečnější a dodává mi více sebevědomí, manželka je na hromadě, věří mně, ale trpí tím, že je sama doma beze mne.

Je poměrně dost složité a těžké dojít k přesvědčení, že celé léčení dělám pro sebe, nikoliv pro rodinu, známé, atd. Na první pohled to vypadá velmi sobecky. Pokud někomu ze svého okolí tuto zásadu sdělíte, v drtivé většině vás bude považovat za sobce, který myslí pouze na sebe. Ale zde je skutečně skryt prvotní zárodek příštího úspěchu – trvalé abstinence.

Je zde skryto to, že jsem schopen se do problému pustit sám, že nebudu nad sebou plakat a omlouvat se, či vymlouvat se na vnější podmínky. A že za pomoc z venku budu vděčen, ale nebudu ji vyžadovat. Vždy si musím být vědom, že každá pomoc musí být dobrovolná, nikoliv vynucená. Také konečné vítězství je pak o mnoho cennější, protože co si vybojuji sám je cennější, než když to dostanu naservírováno přímo pod nos, což snad ani nejde.

tuto zásadu pochopíte, je třeba svým blízkým vysvětlovat, že pojem léčení pro sebe je myšlen tak, že já sám musím tuto bitvu vybojovat, protože já sám jsem se do problému dostal. Ovšem zásadní je, že já sám to chci. Pokud toto není splněno, je zbytečné jakékoliv léčení a pomoc. Jak říkala psycholožka mě při přijetí, když jsem ještě nechtěl přijmout ústavní léčbu: “Někomu život ve stoce vyhovuje”.

Jsem alkoholik

U většiny pacientů na začátku léčby převládá pocit, že se k problému svého alkoholismu dostali nevinně, že za to může někdo jiný, nebo jiné okolnosti. Je zde snaha sám sebe litovat a omlouvat. Není to pravda, a čím dřív pochopíte, že jste to pouze vy, kdo za to může, tím lépe. Já jsem praktikoval metodu, že jsem si mnohokrát za den v duchu říkal: “Jsem alkoholik”.

Ano, zní to drsně, ale bohužel je to pravda a bohudík, že jsem na to přišel sám. Radím upřímně, přijměte tuto myšlenku, většinou to nebolí a člověku se uleví.