Expoziční terapie

Expoziční terapie

Při léčbě úzkostných poruch je metodou první volby kognitivně-behaviorální terapie. V rámci této psychoterapie klient pracuje na příčinách své úzkosti, jimiž jsou neuvědomované myšlenkové (tedy kognitivní) vzorce. Některé z těchto našich psychických algoritmů negativně ovlivňují nejen naše konkrétní myšlenky, ale i emoce, tělesné stavy a nakonec také chování.

Kognitivně-behaviorální terapie pracuje paralelně i na postupné změně chování (behavior) pacienta. Úzkostný člověk má totiž tendenci se stresujícím situacím vyhýbat nebo se nadměrně zajišťovat. Někdo přestane používat dopravní prostředky, někdo chodit do nákupních center či restaurací, někdo se začne vyhýbat společenským akcím, jakýmkoli veřejným vystoupením a podobně.

Vyhýbavé strategie však bohužel přinášejí jen krátkodobou úlevu. Z dlouhodobého hlediska pacient ztrácí duševní otužilost a jeho problémy se zhoršují.

Expozice, tedy vystavení se náročné situaci, má opačný efekt a vede k prokazatelnému zlepšení zdravotního stavu. Musí se ovšem jednat o postupnou a řízenou expozici. Na počátku léčby často terapeut nejdříve vyvolává stresující situace pouze v imaginaci pacienta.

Postupně je ale třeba náročnost expozicí zvyšovat. Nejvýraznější úzdravný efekt má expozice in vivo, tedy vystavení se nejobávanějšímu stresoru v reálném životě, pod dohledem a s podporou terapeuta. Terapeut tak může s pacientem přímo v terénu detekovat nebezpečné myšlenkové vzorce vzbuzující úzkost, pomáhá mu zvládnout kritické stavy správnými dechovými a svalovými strategiemi.

To nejdůležitější je však pacientův zážitek, že lze obávaný stresor překonat a že ani v těchto chvílích neztrácí možnost své tělo i mysl ovládat. Zážitek, že se v  realitě nenaplní jeho nejhorší obavy, jejichž předmětem je většinou ztráta vědomí, kolaps, zadušení, panický záchvat či například pozvracení se na veřejnosti.

Expoziční terapie in vivo je velmi intenzivní a přikračuje se k ní až tehdy, když je na to pacient připraven. V  léčbě určitého typu úzkostných poruch (zejména agorafobie, obsedantně-kompulsivní poruchy a sociální fobie) však bývá doslova milníkem, který terapii významně posune směrem k úplnému psychickému zdraví úzkostných klientů.

Sdílejte článek...