Panická ataka

Panická ataka

Panickou ataku můžeme prožít jen jednou za život. Většinou to ale bohužel není ojedinělý zážitek a záchvaty se vracejí. Co se s námi během panického záchvatu přesně děje?

Panická ataka netrvá dlouho

Panická ataka trvá zpravidla v řádu minut (ne hodin), a má několik různých fází. Mnohé z nich jsou čistě fyziologické a dějí se mimo naše vědomí a vůli- Vnímáme pouze ty fáze, které probíhají na myšlenkové a emoční úrovni. Pokusíme se podrobně popsat jednotlivé fáze a označit, které z nich probíhají na vědomé a které na nevědomé úrovni.

I ty, které proběhnou na vědomé úrovni, však člověk prožívající panickou ataku není schopen takto odděleně zaznamenat. Jedná se totiž o překotné myšlenkové, emoční a tělesné stavy.

Pokud si uvědomíme, co se během panického záchvatu s naším tělem i myslí děje, pochopíme i princip terapie této poruchy. Pochopíme, proč je nezbytné pracovat na intenzivním dechovém a svalovém cvičení a proč je nutné věnovat zvýšenou pozornost našim myšlenkám.

Příčina panických záchvatů, tedy otázka, proč jsme se dostali do stavu chronického psychického stresu, je ale již čistě psychologické a je třeba zodpovědět v rámci terapeutického procesu.

  • Naše psychika se nachází ve stavu chronického vyčerpání. Máme vysokou hladinu vnitřního, psychologického stresu. Naše mysl však na rozdíl od našeho těla nemá schopnost podávat jasné signály o svém přečerpání.
  • Proto si postižený stav kritické psychické únavy nemusí uvědomovat. Samotným spouštěčem panické ataky mohou být náhlé zúskostňující myšlenky, vzpomínky, ale častěji prostá tělesná únava po dlouhém dni, po nemoci, v kocovině, z nevyspání nebo naopak v noci, při přechodu do živějších spánkové fáze REM. (Existují výjimky, kdy panická ataka vypukne jako reakce na akutní stresovou situaci.)
  • Tento stav zahájí v podstatě samovolnýnástup stresové reakce, která proběhne bez zřejmého vnějšího ohrožení. Arousal se zvyšuje, v těle začínají probíhat fyziologické změny, které jsou způsobené neuvědomovaným zrychlením frekvence dechu a s tím související změnou úrovně kyslíku a kysličníku uhličitého v krvi.
  • Tyto bezdůvodně nastupující fyziologické změny (bušení srdce, sevření hrdla, studený pot) zaznamenáme na kognitivní úrovni. Jednoduše řečeno je zaregistrujeme a začneme jim věnovat zvýšenou pozornost (možný proklik na wiki). Důležitý je i moment překvapení – proč cítím náhlé a bezdůvodné napětí?
  • To, že si stav uvědomíme, vyvolá překotné úzkostné myšlenky: Co se to děje? Není to snad nastupující infarkt?, omdlím, znemožním se? Na emoční úrovni se dostavuje pocit strachu, paniky a úzkosti. Na tento stav reagujeme hyperventilací, lapáme po dechu, měníme hloubku dechu a dochází k hypokapnii (snížená koncentrace oxidu uhličitého v krvi). Zároveň se aktivuje laktát kyseliny mléčné ve svalech.
  • Stresová reakce vygraduje do stavu stresové pohotovosti, to je základní ochranné vegetativní funkce boj nebo útěk. Takto by to přirozeně proběhlo v případě, že by nás například někdo přepadl v noci v parku. V této situaci jsme vlastně fyziologicky připraveni na to, abychom podali maximální výkon, tedy začali před ohrožujícím násilníkem unikat nebo se s ním pustili do boje.
  • Panické myšlenky se stupňují a mohou dosáhnout traumatizujícího intenzity, tak jako by se tomu stalo při reálném ohrožení života. Typické myšlenky při první panické atace se týkají přímých obav o tělesné zdraví či dokonce život. „Umírám, mám infarkt, ztrácím nad sebou kontrolu, dusím se, zešílel jsem...“
  • Na tyto myšlenky reaguje naše tělo dalším prohlubováním stresové reakce. Bolesti na hrudi se stávají nesnesitelné, často se dostavuje pocit dušení, zvyšuje se i úroveň kyseliny mléčné ve svalech. Ve svalech tak vzniká napětí, které ovšem nemetabolizujeme zvýšenou tělesnou aktivitou nejsme schopni metabolizovat.
  • Přirozenou reakcí na pocit dušení a nedostatku vzduchu je to, že se snažíme dýchat úporněji a získat tí dostatečném množství kyslíku. Tehdy dochází ke křížení povelů vědomého a nevědomého centra dýchaní. Dechové centrum v prodloužené míše, které ovlivňuje naše nevědomé dýchání (v noci i kdykoliv jindy, kdy dechu nevěnujeme pozornost), totiž vydává protikladné příkazy. Monitoruje příliš nízký poměr kysličníku uhličitého v krvi a velí snížit přísun kyslíku. Toto křížení povelů je zodpovědné za to, že někteří lidé cítí při panice pocity derealizace, zešílení či ztráty kontroly nad vlastním myšlením.
  • Panickými myšlenkami, neschopností intenzivnějšího pohybu (kyselina mléčná se nemetabolizuje) a hyperventilací stav stresové pohotovosti prodlužujeme.
  • V řádu minut dochází k vyčerpání organismu, protože není uzpůsoben k tomu, aby vydržel stav akutní stresové reakce delší dobu. Arousal klesá, dech se prodlužuje, klesá krevní tlak a tepová frekvence se zpomaluje.
  • Panická ataka ustupuje