Existuje návod na to, jak být šťastný? 

 

Šťastné Vánoce! Šťastný nový rok! Takových přání slýcháme v době adventní či na přelomu roku nespočet. Vykukují na nás i z mnoha reklamních letáků, pohlednic či časopisů. Řada z nás už toho může mít plné zuby…

Co si to ale vlastně přejeme?

Je těžké říct, co to vlastně štěstí je a jak bychom mohli schopnost „být šťastný“ stručně charakterizovat. Z podstaty věci vyplývá, že k tomu, abychom dokázali prožít naplno pocit štěstí (a to nejen o Vánocích), musíme nutně prožít i období odlišné, totiž etapu absence štěstí či přímo neštěstí.

A proč jsou někteří z nás spíše šťastní a někteří ne? Zdánlivě to závisí na tom, zda je nám objektivní realita nakloněna nebo ne, tedy zda ve vnějším světě zažíváme dobré či špatné věci.  Z psychologického hlediska tomu tak ale není. Bylo by totiž nevysvětlitelné, proč jsou mnohdy mnohem šťastnější lidé, se kterými se osud příliš nemazlí nežli ti, kterým vše vychází a jsou z objektivního hlediska „dětmi Štěstěny“.

Jací lidé jsou šťastní?

Jedna z psychologických definic zní, že šťastný člověk je ten, kdo má tendenci si pamatovat pozitivní zážitky a nepříznivým událostem nevěnovat nežádoucí prostor. Dokáže si všimnout vlastních myšlenkových řetězců, které mají formu budoucích katastrofických scénářů a položit si otázku, zda jsou jeho starosti schopné budoucí dění ovlivnit. Pokud ne, je schopen tyto sebe zraňující řetězce přerušit a svoji pozornost zaměřit jinam.

Zní to triviálně, ale lidské štěstí je z tohoto úhlu pohledu závislé na schopnosti naší paměti akcentovat pozitivní vzpomínky a na schopnosti naší pozornosti odklonit se od neproduktivních katastrofických scénářů. Naše myšlenky, obavy, pocity křivdy, nesmyslné nároky na sebe, sebekritika a další destruktivní stavy mysli nás totiž dokážou často zranit mnohem spolehlivěji, než to „zvládne“ vnější svět. Zkusme si řízeně uvědomovat i třeba krátké okamžiky přítomného štěstí. Momenty, kdy jsme uchváceni nějakou melodií, uměleckým dílem nebo přírodou, kdy zažíváme pocit pohody v přítomnosti druhých, užíváme si příjemného jídla nebo třeba jen útulného tepla vyhřáté postele. Jedině tak si můžeme v naší dlouhodobé paměti vytvořit galerii pozitivních vzpomínek, do které se můžeme v těžkých dobách uchýlit.

To, že status šťastného člověka souvisí pouze se selektivní složkou naší dlouhodobé paměti, se může mnohým připadat zjednodušující.

Hlubokou podstatu štěstí vystihuje možná lépe slavný psychiatr a filozof, Viktor Emanuel Frankl: „Dlouhodobě šťastným člověkem je ten, kdo si plně uvědomí největší lidskou svobodu – a tou je možnost zaujímat svobodné stanovisko k událostem, které si pro nás osud připravil“. Toto uvědomění nás osvobozuje z otroctví osudovosti, svoboda lidské mysli má schopnost nad osudovostí zvítězit.

Osud nebo nepřízeň osudu?

Onu osudovost, nepřízeň osudu můžeme v tomto smyslu chápat buď jako objektivní trauma, jemuž musíme čelit nebo jako osudové a „tudíž nezměnitelné“ destruktivní nastavení naší psychiky, které způsobila deprese či těžká úzkosti.

Frankl, který se stal živoucím důkazem této svobody, byl nucen strávit vánoční svátky v koncentračním táboře, a to čtyři roky po sobě. Díky tomu, že posiloval svoji vnitřní myšlenkovou svobodu, toto frustrující období přežít bez zlomené mysli. Nezlomila ho ani ztráta rodičů a manželky.

Navíc byl podle četných svědectví schopen svým pohledem na svobodu a osudovost posílit a povzbudit desítky svých spoluvězňů a dodat jim v období nejsmutněji prožitých vánočních svátků odvahu a naději.

V tomto smyslu tedy upravujeme obvyklou vánoční frázi a přejeme Vám, abyste posilovali svou schopnost vědomě fixovat v paměti všechny krásné – i když třeba prchavé – chvíle. Kéž bychom si všichni byli v novém roce 2021 více vědomi naší osobní myšlenkové svobody.

Váš terapeutický tým AdiCare.