Panická porucha

„Přišlo to znenadání a bylo mi strašně zle. Myslel jsem, že mám infarkt nebo že se udusím. Už jsem si i zavolal rychlou. Doktoři mi ale nikdy nic nenašli a už se na mě dívají skrz prsty...“

Panická porucha
Panická porucha

Co je panická ataka?

Pan Petr žije ve spokojeném manželství, je to poměrně úspěšný podnikatel a aktivní sportovec. Často pracuje přesčas, ale žádné příznaky vyhoření u sebe nepozoruje. Jednoho dne po práci se mu však náhle udělá zle, cítí silné bušení srdce, nemůže popadnout dech a je mu na omdlení. Naštěstí je v práci kolega a ten ho okamžitě odváží k lékaři.

Z výsledků EKG a dalších vyšetření však žádná fyziologická příčina nevyplývá a dokonce se ukáže, že je pan Petr zdravý jako ryba. Za týden se však stejný, možná ještě horší záchvat opakuje uprostřed noci. Pan Petr si ve strachu o svůj život zavolá sanitku. Veškerá vyšetření potvrdí původní negativní nálezy a lékaři doporučí návštěvu psychologa či psychiatra.

Pan Petr odmítá zjištěním lékařů uvěřit, shání další a další odborníky, ale výsledky zůstávají v pořádku. Záchvaty však neustávají...

Druhý příběh

Podobný příběh však vypráví i starší paní, která si užívá zaslouženého důchodu, student, který se připravuje na státnice nebo maminka na mateřské dovolené.

Všichni prožili jednu nebo více panických atak, které doprovázejí jednu z nejvážnějších úzkostných poruch – panickou poruchu. Jednotlivé ataky jsou různě silné a jejich tělesné projevy se mohou lišit. Nejtypičtějšími projevy jsou bušení srdce, zvýšený tlak, sevřené hrdlo, neschopnost se nadechnout. Pocit dušení, brnění končetin, ztráta citlivosti a hybnosti končetin. Pocit ochrnutí různých částí těla.

Záchvat paniky doprovází také masivní úzkost, až hrůza. Typické myšlenky, které doprovází paniku jsou: udusím se, mám infarkt, potřebuji okamžitou pomoc, nezvládnu to, zešílím.

Panický záchvat

Není divu, panický záchvat je skutečné utrpení. Postižený si nic nenamlouvá, cítí opravdovou bolest a někdy dokonce bezprostřední strach ze smrti. Vlivem nastupující úzkosti se totiž mění jeho dýchání a s tím i poměr kyslíku a kysličníku uhličitého v naší krvi.

Tento nepoměr způsobí řadu dalších fyziologických reakcí v těle, které na vědomé úrovni prožíváme jako výše zmíněné symptomy. Nejde tedy o žádnou hypochodrii, jen příčina bolesti není somatická, nýbrž psychologická.

Každý prožitý panický záchvat přestavuje pro člověka hluboké trauma.V klidových obdobích se proto postižený trápí anticipační úzkostí, tj. strachem z toho, kdy, kde a jak silně další ataka udeří. Začne se intuitivně vyhýbat situacím a prostorám, kde se necítí bezpečně a není si jistý možností okamžité pomoci.

Typicky je to cestování, návštěva prostor, kde je příliš mnoho lidí, jízda dopravními prostředky apod. Na panickou porucha pak často nasedá další úzkostná porucha, tak zvaná agorafobie.

Pomocí psychoterapie se dá panická porucha zvládnout

Dobrou zprávou je, že se panická porucha dá velmi dobře zvládnout pomocí psychoterapie. V závažných případech, kdy jsou záchvaty velmi silné a četné, se psychoterapie doplňuje medikací, většinou antidepresivy ze řady SSRI nebo SNRI. Běžná anxiolytika (prášky na úzkost jako je lexaurin, diazepam, rivotril apod.) určitě nejsou trvalým řešením a navíc jsou vysoce návyková.

Nejúčinnější metodou, jak se zbavit panické úzkosti je speciální kognitivně-behaviorální program. V první řadě je nutné, aby klient přesně pochopil, co se s ním po tělesné stránce v případě panického záchvatu děje.

Je také třeba pod vedením terapeuta nacvičit určité dechové techniky, kterými je s to tento záchvat v případě nouze překonat. Dále je však třeba zpracovat samotnou příčinu úzkostné poruchy. Tím je psychické vyčerpání, jehož původcem jsou určité - často neuvědomované- vzorce myšlení, které v postiženém dlouhodobě hromadí vnitřní, psychologický stres.

Mysl je dlouhodobě psychicky přečerpávána

Není to tedy tak, že by samotnému záchvatu předcházely nutně nějaké konkrétní traumatizující myšlenky. Mysl postiženého je z různých důvodů dlouhodobě psychicky přečerpávána. Takovým důvodem může být trvalý nedostatek psychického odpočinku v důsledku nadměrného pracovního výkonu, přílišná sebekontrola, obavné vzorce myšlení, perfecionalistické vzorce myšlení a mnoho dalších.

Mysl lze tedy přirovnat ke džbánu, který je až po okraj naplněn vodou. Spouštěčem panické ataky bývá ona pověstná „poslední kapka“, kterou je většinou mírný, tělesný stres. Typicky je tomu v případě, když poklesne hladina cukru v krvi, dojde k fyzickému vyčerpání nedostatkem spánku, po alkoholovém excesu, v noci ve chvíli, kdy mozek přechází z fáze NON-REM spánku do fáze REM. Tohoto stresu si postižený vůbec nemusí být vědom a proto pociťuje záchvat jako zcela překvapivý a nepředvídatelný.

Neléčená panická ataka má bohužel tendeci omezovat život postiženého čím dál tím více. Léčba není dlouhá a má velice dobrou prognózu. Přijďte se poradit s odborníkem, objednejte se na nezávaznou vstupní konzultaci.

Sdílejte článek...