Úzkostné stavy

úzkostné stavy

Úzkost lze definovat buď jako strach bez konkrétního předmětu, tedy často iracionání pocit napětí a obavy, jimž v naší mysli průběžně přiřazujeme různé důvody. Dále to může být strach z konkrétních předmětů či situací, které ovšem v běžném životě nebezpečné nejsou, popřípadě riziko vzniku ohrožení je velmi nízké. Typickým příkladem je strach z přeplněných prostor nebo jízdy dopravními prostředky.

Stavy úzkosti vnímá postižený člověk velmi difúzně a jsou pro něj často matoucí. Přesto lze v pocitu úzkosti definovat čtyři jasné složky. Správně vedená léčba úzkosti by se měla věnovat všem čtyřem oblastem.

Kognitivní (myšlenkový) stav úzkosti

Po myšlenkové stránce je úzkost charakteristická negativními myšlenkovými řetězci. V případě generalizované úzkosti to mohou být myšlenky typu: něco hrozného se stane, nezvládnu plnit svoje běžné životní úkoly, selžu v práci, onemocním závažnou chorobou a mnoho dalších. V případě agorafobie či dalších specifičtějších úzkostí pak zrychlené myšlenky typu: v tom obchodním domě se mi udělá špatně, omdlím a nikdo mi nepomůže.

Emoční (pocitový) stav úzkosti

Základní emocí stavu úzkosti je strach a obavy, které mohou být doprovázeny i studem či pocitem smutku a beznaděje.

Tělesný stav při úzkosti

Každá emoce se projevuje i po fyziologické stránce. Pokud se na někoho například rozhněváme, pociťujeme to velmi jasně i po tělesné stránce. Pro stav úzkosti jsou obecně typické reakce tělesného stresu, jako je bušení srdce, pocení, svírání hrdla, sucho v ústech, pocit na omdlení, bolest hlavy.

Velmi častým tělesným symptomem úzkosti jsou také gastrointestinální obtíže, jako je bolest a tlak v žaludku, silná nevolnost (většinou bez zvracení), časté nucení na velkou či malou stranu.

Behaviorální stav (chování) při úzkosti

Ve stavu úzkosti přestává být naše chování svobodné a stává se typizovaným. Nejčastějším typem úzkostného chování je vyhýbavé chování – stresující situaci či objektu se vyhnu tím, že se z plánované akce omluvím, naleznu jiný způsob dopravy a podobně.

Rovněž zajišťovací chování je velmi časté. Typickým příkladem jsou opakovaná vyšetření zdravotního stavu, opakovaná kontrola stavu věcí nebo opakovaná volání blízkým lidem, zda jsou v pořádku. U úzkostných lidí se také může vyvinout závislé chování, kdy jsou určité běžné činnosti (nakupování, cestování) schopni vykonávat pouze v přítomnosti blízkého člověka.

Sdílejte článek...