Sebepoškozování

sebepoškozování

Sebepoškozování je třeba chápat jako varovný doklad toho, že postižený trpí vážnou psychickou újmou. Domnívat se, že se jedná o projev trucu, pobláznění, nějakou zvrácenou módou nebo pouhé volání po pozornosti, je mylné. Nelze počítat s tím, že tato obtíž pomine sama od sebe nebo jí přičítat běžným výkyvům nálady v období puberty či adolescence. Pokud se sebepoškozuje Vy nebo Váš blízký, je třeba okamžitě vyhledat odbornou pomoc.

Vyhledejte pomoc v místě Vašeho bydliště nebo se objednejte na vstupní a diagnostickou konzultaci na naši kliniku. Pokud má být léčba tohoto problému úspěšná, je třeba si uvědomit, že sebepoškozování je pouze symptomem nějakých hlubších problémů. Psychické onemocnění, které postižení pomocí sebepoškozování řeší, lze zjistit pomocí odborné diagnostiky. Je třeba navrhnout přesný terapeutický plán, vybrat vhodnou psychoterapeutickou metodu a posoudit, zda je nutné léčbu doplnit nějakými šetrnými léky. Ústředním motivem správně vedené terapie je identifikace a zpracování příčiny této sebedestruktivní strategie. Samotný akt sebepoškozování vykazuje znaky závislostního chování. Proto je třeba zakročit co nejdříve.

Příčiny sebepoškozování

Důvodů, které vedou trpícího jedince k opakovanému sebepoškozování, může být více. Obecně lze říci, že je sebepoškozování nebezpečnou a návykovou strategií, kterou si postižený osvojí, aby docílil alespoň přechodné úlevy od stavů subjektivně nesnesitelného emočního stresu. Sebepoškozování se objevuje nejčastěji v období adolescence a rané dospělosti. S tímto problémem se potýká z větší části ženská populace, i když nelze říci, že by se u mužů rovněž nevyskytoval.

Nejčastější příčiny sebepoškozování:

  • Nezpracované sexuální trauma
  • Hraniční porucha osobnosti
  • Deprese
  • Psychotické obtíže
  • Rodinné trauma (nejčastěji rozpad rodiny, násilí)
  • Partnerské trauma
  • Sociální trauma (nejčastěji šikana)
  • Bezhraniční nebo silně výkonnostní výchova

Různé druhy sebepoškozování

Dalo by se říci, že se můžeme sebepoškozovat buď přímou, nebo nepřímou cestou. V případě přímého sebepoškozování je snazší tento problém dříve odhalit. Postižení se sami zraňují, nejčastěji se řežou ostrými předměty, bodají se nebo pálí. Zejména řezání rukou je velmi nebezpečné, protože – ačkoliv nejde o projev sebevražedného úmyslu – může dojít k masivnímu krvácení a ohrožení na životě. Za sebepoškozování lze považovat v některých případech i extrémní bodymodifikace, jako je na příklad skarifikace, extrémní piercingy nebo nepřirozené podkožní implantáty.

Nepřímé sebepoškozování se bohužel projeví až po delší době. Trpící člověk (většinou jde o ženy) se totiž podvědomě vystavuje situacím, které ho neúměrně zraní, poníží a traumatizují. Typickým příkladem může být mladá dívka, která vyhledává opakovaně kontakt s agresivními a bezohlednými muži. V případě újmy, která z tohoto rizikového chování plyne, potom pociťuje jakési uklidnění a pocit, že si tento stav zaslouží. Tím dojde ke zjednodušení emočního prožívání a ona se tak podvědomě se vyhýbá řešení skutečného traumatu. Samotné trauma v ní totiž vyvolává mnohem mučivější pocity vnitřního zmatku, napětí, derealizace a sebenenávisti, které jsou pro ni méně únosné, než ostrý, ale jednoznačný pocit smutku a ponížení.

Možné příčiny sebepoškozování

Jak jsme již uvedli výše, příčin sebepoškozování může být více. Uvádíme proto ty nejčastější:

  • Hraniční porucha osobnosti
  • Nezpracované sexuální trauma
  • Rodinné trauma (nejčastěji rozpad rodiny, násilí)
  • Partnerské trauma
  • Sociální trauma (nejčastěji šikana)
  • Bezhraniční nebo silně výkonnostní výchova
  • Deprese
  • Psychotické obtíže

Léčba sebepoškozování

Jak jsme již zmínili výše, je pro úspěšné zvládnutí sebepoškozování základním předpokladem odborná diagnostika. Je třeba odhalit alespoň rámcově základní příčinu tohoto sebedestruktivního symptomu. Samotný důvod svého chování není postižený ochoten nebo schopen ihned identifikovat. Zejména u dětí a mladistvých je třeba na tento fakt brát ohled. Proto se postupuje vylučovací metodou, přičemž se postupně vylučují ty nezávažnější diagnózy, jejichž symptomem sebepoškozování může být. Opravdu se není nutné hned na počátku obávat psychózy, těžké deprese či hraniční poruchy. Vstupní diagnostika je jakýmsi rozcestníkem, který pomůže určit, jakou cestou se bude budoucí léčba ubírat. Určí se individuální léčebný plán, míra závažnosti obtíží a zvolí se vhodný psychoterapeutický postup. Podle nejnovějších studií lze většinu typů sebepoškozování zvládnout pomocí intenzivní psychoterapie. Nejefektivnější je v tomto ohledu modifikovaná kognitivně behaviorální terapie s prvky logoterapie nebo dialektická behaviorální terapie. Pokud je to nutné, zapojuje se souběžně do léčby i psychiatr, který psychoterapeutický proces podpoří šetrnými léky.

Termín vstupní a diagnostické konzultace si můžete zarezervovat v našem online kalendáři nebo zavolejte na linku, sestřičky Vám rády se vším pomohou. V případě nezletilého klienta je na prvním setkání důležitá přítomnost alespoň jednoho rodiče či zákonného zástupce.

Sebepoškozování u dětí a mladistvých

Pro rodiče může být okamžik zjištění, že se jejich dítě sebepoškozuje, spojen s ohromným šokem, strachem a dalšími emocemi. K sebepoškozování však bohužel často dochází právě v období puberty a adolescence. V tomto věku jsme přirozeně zranitelnější a zažíváme všechny emoce mnohem ostřeji. Je to podmíněno i fyziologickými změnami, které se v těle dospívajícího odehrávají. Prvním a nejdůležitější pravidlem je to, že musíme zachovat klid a soustředit se na to, abychom dítěti byli oporou. Rodiče se nikdy nemohou stát terapeuty či kouči svého dítěte, proto by se o to neměli ani snažit. Důležité je nezmatkovat, nevytvořit na dítě náhlý nátlak a vyhledat neprodleně pomoc odborníka. Sebepoškozování je vážný, ale ne neřešitelný problém, který lze pomocí odborné terapie ve většině případů zvládnout. Více informací o problému sebepoškozování dětí a mládeže včetně praktických rad, jak se jako rodič v této situaci zachovat, naleznete zde.